Brzy po třicetileté válce, jež přinesla i do Čech bídu a strádání, se do Týniště přistěhoval Vlach jménem De Castell, který tu začal pěstovat tabák. Jeho jméno je ve starých záznamech písemně doloženo až v obecních účtech z roku 1683 a v nich je uvedeno, že si k pěstování pronajal kus obecního pole v Sítinách. Vlhká půda v blízkosti rybníků byla velmi výhodná a jistě dobře zvolená, zvláště když i nedaleká struha měla stále dost vody na zalévání tabákových rostlin.
Podobných pozemků s příznivými podmínkami bylo kolem města dost a dost a k pěstování tabáku se brzy přidali i další sousedé. Více než sto dvacet let trvalo období, které Týniště proslavilo a získalo mu přívlastek „ tabákový“ Týniště.
Pěstitelé někdy upravovali sami tabák na „kuřlavý“, ale také jej v ručních mlýncích mleli na „šňupavý“nebo na zvláštních kolovratech spřádali do šňůr, z nichž si pak kuřáci podle potřeby ukrajovali, a sami tabák pajcovali i jinak upravovali. Když byla úroda tabáku stále vyšší, její větší část putovala do manufaktury, která jako nejstarší v Čechách byla založena v Hradci Králové v roce 1722, jak dokládá jedna ze zachovaných historických městských listin. Později získala také obec vlastní právo na zpracování tabáku a platila za ně ročně 150 zlatých rýnských.
V roce 1786 byl vyhlášen státní monopol a zrušena všechna práva dosavadních pachtýřů. Počet pěstitelských míst v Čechách byl zákazem snížen z několika set na pouhé čtyři. Právo pěstovat tabák zůstalo jen tam, kde byly nejvhodnější podmínky, a tak zůstalo třem městům královským – Berounu, Kolínu, Hradci Králové a jedinému městu poddanskému – Týništi.
V roce 1806 bylo pěstování tabáku zcela zapovězeno. Přísné nařízení postihlo už vlastně jen dvě místa – Hradec Králové a Týniště. Tak skončila slavná doba, kterou ještě nedávno v některých dnes již rozbořených starých chalupách připomínaly na půdách dřevěné kolíčky zatlučené do trámů, na něž se vázaly provázky k sušení listů.
Zůstala také řada písemných dokladů a dlouhá léta potom mnoho zapadaných tabákových semen se vzácnou vlastností pomalého vysychání i dlouho zachované klíčivosti. Ještě za l. světové války stačilo prach smetený na půdách rozsypat po zahrádce a tajně vyrostl drahocenný tabák. Jeho sazenice se leckde objevily i v těžkých dobách protektorátu.Dnes už je skutečně vzácností, že by někde vyrazila zplanělá tabáková sazenička a její žlutý kvítek by připomínal dávnou slávu a minulost města.
Dnes již nestojící chalupa na Malém náměstí (vedle divadla), kde byly nalezeny pozůstatky po pěstování tabáku.
